Úžasné odpoledne připravili dospělí sokolové s malými sokolíky na nedělí odpoledne: festival Sokol Tornto. Začalo se obědem, následovalo cvičení holčicek a kluků a  hrami. Malí cvičenci si vedli nádherně, a byli disciplinovaí a s velkým nadšením předváděli, co všechno umějí. Metali kotrmelce i salta a hvězdice, na co kdo troufnul, a nutno dodat, že ti nejmenší nechtěli zůstat ve stínu starších. Panovala přátelská a soutěživá nálada. Všem se odpoledne líbilo. Spokojeni byli nejen organizátoři, ale i rodiče a příznivci sokolského cvičení.
(more…)

K oblíbeným pořadům v našich komunitách patří Hudebně-dramatické skvosty Olgy Turokové. Krátce před Velikonocemi si připravila pásmo básní, dramatizace, písní a hudby, které předvedla v hale evangelického kostela sv. Pavla v Torontu. Tam našla všestrannou pomoc. Reverend Ladislav Kozák spolu s Lubom Slatkovským se ujali technického zázemí a Olinka vylaďovala umělecký program. Ke spolupráci povolala osvědčené recitátory, muzikanty a zpěváky – Zitu a Genu van Oosten, Jarka Číhala, Marku Rajnou a Evu Slatkovskou, a velice ráda přijala nabídku i nových účinkujících – pianistů Andreje Pevného a Jovana Stojkoviče, recitátorky Katky Kozákové a Petra Kohouta. Příjemným překvapením byly malé sestry Žanetka a Danielka Pástorové, které recitovaly v čisté slovenštině. Velice zaujala dramatizovaná četba na téma Pilát Ponský z Oteveřných dopisů Francesca Armentiho, kterou připravila režisérka Olga Turoková. A tak poměrně početné obecenstvo v onu neděli 5. dubna odpoledne (souběžně se konal velikonoční bazar na Masaryktownu) si vyslechlo nádherné básně slovenských básníků Milana Rúfusa, Zlatici Oravcové, Evy Bachletové, Daniela Šovca, Martina Razusa a Pavola Sircica. Zaujaly skladby J. S. Bacha, Ave Maria F. Schuberta v nádherném profesionálním podání sopranistky se sametovým hlasem Geny van Oosten, skladby S. V. Rachmaninova a Motlitba A Lord hear my Prayer v podání Zity a Geny van Oosten a tam jediného mužského hlasu Jarka Číhala. Odpoledne všichni zakončili přátelským posezením u malého občerstvení. Sympatické na tomto předvelikonočním svátečním setkání byla i skutečnost, že se místnostmi nesla slovenština, čeština i angličtina.

Hala kostela sv. Václava byla v neděli 29, března zcela zaplněná. Očekávala se doslova hudební událost. A také koncert Ivana Ženatého s klavírním doprovodem Václava Máchy v rámci cyklu Nocturen ve městě nikoho nezklamal. Již dlouho před začátkem si lidé zkoušeli vyhlédnout v lavicích ta nejlepší místa, aby mistra nejenom slyšeli, ale i dobře viděli.
Mnozí si poté povzdechli – vždyť on hraje čím dál tím lépe. Opravdu tomu tak je, když vidíte, jak si s houslemi rozumí, jak rozumí hudbě, kterou hraje a publiku, pro které hraje, pak vás nenapadne jiné slovo, než špičkový profesionál. Zahrál Dvořákovy romantické skladby pro housle a piano, opus 75, Griegovu Sonatinu in G dur pro housle a piano, Romanci pro housle a piano Henryka Wieniawskeho, Čajkovského Melancholickou serenádu pro housle a piano a Ravelovu skladu La Tzigane pro housle a klavír. Přidával nádherného Chopina, Smetanu a Dvořáka. Obecenstvo děkovalo dlouhým vytrvalým potleskem – bravo, Maestro. Také po čtvrtém koncertu na Nocturnech v pořadí si odnášel posluchačův vděk a obdiv.
Lze jen dodat, že Nocturna dr. Miloše Krajného jsou v komunitě tou nejsilnější konkurencí takových pořadů, jakými jsou divadelní představení, na nichž se setkáváme po leta s poměrně stabilizovanou návštěvností.

V neděli 29. dubna od 17 h. nás čeká jazzový houslista Drew Jurečka. Poslechneme si ho rovněž v hale kostela sv. Václava.

Setkat se s tímto malířem je opravdové potěšení z mnoha důvodů – pro jeho pozitivní člověčí náboj či kouzlo osobnosti, chcete-li, pro jeho široké znalosti nejen z oboru malířství, a pro jeho zvláštní životní nadhled. Vyzařuje z něho klid a pohoda, které se člověk velice rád a velice rychle poddá. Chvílemi bych ho podezírala, že si právě svým klidem jakoby se svými protějšky zahrával a čeká, jak se sami vybarví. Josef Smrčka, vlastním jménem, pochází
z Humpolce, kde v místním muzeu uspořádal výstavu svých prací a kde také zanechal svůj obraz. Ovšem jeho tvorbu znají i ve světě – v New Yorku, Paříži, Londýně, Nice, Belgii
a v Asii.

Stejně tak jej znají i v domovině nové, kde se podepisuje Joseph Drapell – přinejmenším se to Kanaďanům lépe vyslovuje i pamatuje, kde žije od roku 1966. Jeho techniku již zasvěcenci poznají: tlakové roztírání barev, které zanechává stopu jakoby nanášených vrstev. Společně s několika dalšími severoamerickými malíři a jedním kanadským (Lucy Baker, Steven Brent, John Gittins, Roy Lerner, Anne Low, Marjorie Minkin, Irene Neal, Graham Peacock, Bruce Piermarini, Jerald Webster ) vznikla na počátku 80. let minulého století skupina abstraktně malujících umělců (v Evropě je tento směr ještě téměř nedotčen), hlásících se k new new painting směru. Ano, jak sám říká, ke kontroverznímu a horkému směru, odpovídajícímu na tehdejší rádoby progresivní “dada” a vyznávajícímu čisté umění bez příkras a malířství násilně vtlačenému ději v tvorbě. Malířství by mělo být jenom o umělcově duši, porozumí tak filozofii návštěvník Drapellova soukromého muzea, jediného toho druhu snad na celém světě, vystavující výtvory new new malířů. Jarní výstavu Spring Exhibiton zahájil symbolicky a ne náhodně v prvním jarním dni – evidentně s úmyslem pozdravit toto krásné období s příslibem začátku nového života. Výstavy v těchto prostorách trvají nejméně dva měsíce. A může je navštívit každý i individuálně, pokud si objedná bezplatnou návštěvu předem (123 Bellwoods Av. Toronto, 416.603 41 11). Někdo v dílech Drapellových může vidět dědictví renesančního génia Raphaela, kterého tento současník doslova miluje. Ostatně, přijďte se podívat a hlavně obrazy procítit.