Asi všude. Čechům se prostě nevyhnete – na lodích, v letadlech, v kavárnách po celém světě. Pár příkladů za všechny:

Během mých cest po Spojených státech jsem jednou dostal darem od přátel v Kansas City tričko s českýmy motivy (takové to “vtipné”, so můžete najít v každém stánku se suvenýry v Praze). Jednoho krásného letního dne jsem ho měl na sobě když jsem vystupoval z letadla v Newarku v New Jersey. Kapitán letadla, loučíce se s pasažéry, se měl hned zeptal, jestli jsem Čech. A tak jsem se seznámil s Alexem – pilotem Air Canada, původem z Čech. Co náhoda nechtěla, o čtyři dny později čekám na zpáteční let do Toronta, a Alex je v odbavovací hale. Dali jsme se do řeči, a během pár minut jsem měl pozvánku do pilotní kabiny. Ovšem, to bylo v roce 1997, dlouho předtím než takové vymoženosti byly zrušeny po 11. září 2001.

Strávil jsem hodinu a půl v kokpitu letadla MD-80, od nástupu až po přistání. Spoustu věcí mi piloti ukázali a vysvětlili, včetně manévru kterým jsme se vyhnuli velké letní bouři. Prostě zážitek, na který se hned tak nezapomíná.

O pár let později jsme s Alenou byli na “cruise” na Aljašku. Když loď proplouvala nádhernou úžinou mezi Vancouver Island a pobřežními horami Britské Kolumbie, užívali jsme si scenérie a zároveň hledali nejlepší místo odkud bychom se mohli z lodi rozhlížet po krajině. Vylezli jsme po úzkém schodišti až k postrannímu vchodu do kapitánského můstku. A jak si tak povídáme a nakukujeme dovnitř, pozorujíce dění v můstku, přijde k nám elegantní pán a povídá: “Vy mluvíte česky? Tak to pojďte dál!”. Odháknul řetízek s cedulkou “No admittance” a uvedl nás dovnitř. Tak jsme se seznámili s Edou, námořním pilotem který provádí obrovské lodní kolosy těmi nejzrádnějšími úžinami západního pobřeží Kanady a Aljašky.

Po deseti letech se naše cesty znovu sešly v překrásné Viktorii. Zavzpomínali jsme si na to naše dávné první setkání, a otevřeli láhev červeného vína, a bylo nám dobře.

Minulý víkend jsme zavítali do útulně vypadající Kavárny Iluzí (Illusions Café) v Langfordu, městečku přiléhajícímu k Viktorii. Jak jsme tak zkoumali výzdobu kavárny, prohlíželi jsme si malby na stěnách – obrázky z celého světa, i z Čech. Od baristy jsme se dozvěděli, že obrázky jsou dílem místního umělce Martina Macháčka, a že Martin je pravidelným hostem. Martinovým maluje nejčastěji architekturu, a má takový zvláštně osobitý styl, jako kdybyste se dívali na budovy odrážející se v zrcadlech na Petříně. Ukázky jeho maleb můžete nají online na www.martycultural.com. Jelikož se nám kavárnička zalíbila, předpokládám že nepotrvá dlouho, než se s Martinem setkáme osobně.

Ať vás kroky zavedou kamkoliv na světě, můžete si být jisti, že narazíte na českou duši.